S výchovou je nutné začít včas
Aikidoklub Žďár spolupracuje s Českou federací aikido, viz. www.cfai.cz
Žďár leží na půl cestě mezi královským hradem Bezděz, jež vládne celému kraji, a Houskou, která jako nejtajemnější z tajemných hradů kryje vchod do pekla. Vesnička je to neveliká, ne více než 50 obyvatel, ale zato plná roubených stavení a pískovcových skal. Kdysi si okolí zamiloval Mácha, po kterém se jmenuje celý kraj, a kdo zde prochází, jen těžko může zůstat netknut romantikou lesů, kopců, pískovcových skal, roklí a dalekých výhledů.
A právě v jedné roubené chaloupce tohoto pohádkového místa je dojo, tedy místo, kde lidé studují Cestu, cestu k pochopení světa, k harmonii, cestu ke zdokonalení sebe sama. Tato cesta se dá studovat leckde, ale "dojo" napovídá, že zde se jedná o tajemné vědění přicházející až z dalekého Japonska. V tomto případě se zde cvičí aikido, bojové umění, které má harmonii již ve svém názvu. V české vesničce očekáváme spíše ladovské okouzlení pohádkou než exotické bojové umění, ale přesto to vzájemně ladí. Kde jinde studovat vědění s tisíciletými kořeny než v dřevěné chalupě, kde na nás staré doby dýchají z každého trámu.
Cvičení dětí ale nezahrnuje tolik filosofie, jak by se mohlo zdát, cílem je, aby se se děti učili se s radostí pohybovat, hrát si, snášet námahu a někdy i bolest. Na začátku každého tréninku tvoříme svoje přátelské, neviditelné, ale reálné sluníčko, které pak září po celou dobu a pomáhá přátelské atmosféře, proto sluníčkový aikido klub. Cvičíme aikido, judo, ale i hry a obratnost...
Cvičení dospělých je již aikidem, ale cílem není naučit se nějakou techniku, to je jen prostředkem. Cílem je vytvořit alespoň na chvíli jiný svět, kde lidi pracují spolu, spolu se učí harmonické spolupráci mezi partnery, spolu studují, jak se pohybovat ve skutečném světě, plném útoků, a přesto jediném, který máme. Cestou není změnit svět, ale jen a jen sebe. Přitom aikido neznamená filosofovat, přemýšlet, či diskutovat, ale pouze cvičit. V pohybu je všechno, jak se chovat k silné agresi, jak se chovat ke křehké ženě, jak reagovat na rychlý útok, či pomalý ústup, a přitom mít na zřeteli jediný účel. Tím účelem není zvítězit, ale uvést věci do harmonie. A tak je cvičení nejen zajímavé a příjemné v době, kdy jsme na žíněnce, ale mělo by působit a pomáhat i v době, kdy žijeme svůj obyčejný, a přitom jedinečný život.
Vesnička Žďár žije, a to také díky aikidoklubu. Na tréninky se sjíždějí lidé z celého okolí, a nejvíce z Doks. A to je určitě dobře, aby se z tohoto malebného místa nestal mrtvý a rozpadávající se skanzen. Aby se zrodil nový svět, ve kterém si lidi váží tradic, ať už je to česká minulost plná roubenek, a nebo dávné východní učení, a přitom se věnují tomu, co je baví, a co je v jistém smyslu i velmi současné. V tom je krása spojení roubeného stavení a bojového umění.
